In love with running

30. března 2015 v 20:51
Zdravím!
Jsem tu po dlooooouhé době, vážně se omlouvám. První měsíc, od vydání posledního článku jsem na blog neměla ani pomyšlení, ve škole jsme měli strašný záhul a já neměla čas ani náladu psát a potom mi blog úplně vypadl z hlavy. Když jsem dneska našla svůj článek na krásná, kde jsem ho asi před půl rokem poslala, zase mě to motivovalo k blogování, tak jsem zase tady.

 

Me, me and... surprisingly, me!

25. října 2014 v 20:05
Ciao lidi, chtěla bych se vám v tomhle článku detailněji představit, ale než s tím začnu, chtěla bych vám poděkovat za kometáře k předchozímu článku, potěšily mě :))
-------------------------------------------------------------------
Uch, tak čím začít. Asi tím, že bydlím v Ostravě, na koleji. Studuju prvák na sportovním gymplu. Sport je asi láska mého života- néé, děkám si prdel, kluka mám, jsem s ním už... rok? Jo, neuvěřitelné. Jmenuje se Matěj, ale já mu říkám Matt. Ale to jsem trochu odbočila od tématu. Svůj volný čas, kterého mám habaděj, trávím nejvíce během, nebo taky s kytarou v ruce.
Možná, že nejsem kluk, ale to je mi poněkud ukradené. Ráda hraju fotbal, mým úhlavním nepřítele jsou boty na podpatku- od té doby, co jsem se v nich málem zabila :D, sukně a šaty. Dávám přednost džínsům a pohodlným teniskám. V tom případě si asi dost dobře umíte představit můj šatník- džínsy, džínsy, volné triko, volné triko, o dva čísla větší triko, fotbalový dres, džínsy, džínsy.

Thumb cute couple Untitled | via Tumblr

Když jde o vzhled, na tomhle blogu chci zůstat v anonymitě. Můžu jen říct, že nejsem ani pěkná, ani škaredá, jakýsi mutant těch dvou, chech. Mám dlouhé, zrzavé vlasy, od přírody trochu zrabatělé a vlnité, moc velký nos, pihy a čokoládově hnědé oči, které s mýma vlasama totálně nesedí sobě, ale co už, no. Ještě že existujou lidi, kteří si myslí, že na vzhledu nezáleží.
Oukej. Teď přišel čas na moji rodinu, za kterou teď považuju nejvíc mojeho kluka Matta, který se mnou bydlí na koleji, na stejném pokoji, jeho psa Lancyho o mojeho kocoura Cramstyho, kteří nám dělají společnost. Ale jinak mám sestru a rodiče, kteří bydlí sice daleko, na venkově, ale stejně je mám ráda. Mají ranč, jmenujíc se Pohoda, kde mají ustájených třináct koní a na nich probíhají výuky lidí, vyjížďky... Takže jsem vyrustala na statku, s vidlemi v ruce a na hřbetě koní. Koně jsou jedním z mých koníčků (to znělo trošku divně :D). Na Pohodě, mám taky svého koně, jmeju se Everest a ano, podle jména- má metr devadesát v kohoutku, což je, jestli si to umíte představit, kůň velkej jak nechci říkat co. A jelikož já nejsem taky zrovna žádnej pidižvít, mejch sto sedmdesát pět centimetrů není nijak málo, perfektně se k sobě hodíme.

Díkes za přečtení, M.

Incorrigible?

23. října 2014 v 21:12
Ciao, lidi, jsem Magda, právě přiblble čumící na obrazovku počítače, přemýšlející nad tím, co napsat do úvodního článku. Pfff... Taky to pro vás byla taková dřina? Musí to být krátké (s čím fakt problém mít nebudu, heh), ale zároveň výstižné a zajímavé. Jak by řekla moje učitelka špániny: Exsistuje něco jednoduchšícho?

Kam dál

Reklama